Strach z lidí? Au.

22. ledna 2018 v 19:18 |  Téma týdne
Každý se něčeho bojíme a v podstatě je úplně jedno čeho. Něčeho se bát je totiž normální a patří to k lidským vlastnostem. Tělo nám za pomocí strachu totiž říká, že to pro nás může být nebezpečné, že nás to dokonce může stát život. Velmi podobně to mají zvířata, všichni jsme na stejné vlně. Vyhýbáme se něčemu, o čem víme nebo si myslíme, že by nám mohlo ublížit.

A tak se někdo bojí pavouků, výšek, stísněných prostorů, agresivních živočichů nebo tmy. Někdo se bojí míň a někdo víc, je to individuální. Ale jsou to všechno přirozené strachy, jsou tady už dlouho. Hlavně respektujte toho druhého, když vám řekne, že se bojí třeba výšek. Nenuťte ho chodit na rozhledny nebo na podobná místa. A nedělejte si z něho kvůli tomu srandu, on za to nemůže.

Ale někdo se pak bojí lidí a jejich názorů, předsudků a chování. Bojí se vlastního selhání a toho, že nebudou dost dobří. Upřímně si myslím, že je tohle jeden z nejhorších strachů, který může někoho potkat. Jednat v jeho stínu zahrnuje totiž tolik omezení. Máte strach se s někým seznámit, protože vás určitě ihned odsoudí. Bojíte se někam zavolat, protože co když nebudete rozumět druhé straně a ta si o vás bude myslet, že jste úplně pitomí. Máte strach se podělit o svůj zážitek prostřednictvím Facebook statusu, protože to určitě nikoho zajímat nebude a vy budete trapní až za hrob. A je toho samozřejmě mnohem víc.

Tento druh strachu zasahuje převážně jedince introvertního typu. Já jsem introvert jak poleno a ano, bojím se toho, co si o mně lidé myslí. Mám to zakořeněné už od základní školy, nejvíce jsem si to uvědomila při přechodu na střední, a až o pár let později prozřela, že to není vůbec příjemné. Je to akorát limitující a tak mě s tímhle přestalo bavit se neustále bát. Často si samozřejmě nemůžu pomoct, ale je důležité si to uvědomovat. Uvědomovat si své strachy a pracovat s nimi. Upřímně si myslím, že překonat strach z lidí je jedno z největších vítězství v životě nejenom pro to, že je to běh na dlouhou trať. Ono vás to i osvobodí.

Osvobodit se od tohoto strachu se ale musí postupně, i když někomu pomůže se do toho vrhnout po hlavě (to u mě ale neplatí). I každý malý úspěch se slaví, a ten by měl motivovat k dalšímu posunu. Nedávno jsem narazila na úspěšnou japonskou techniku Kaizen. Tato technika říká, že se máte soustředit na něco, čeho chcete dosáhnout, po jednu minutu každý den. Je to příjemné, jednu minutu denně, to skoro nic není přece. Já se chci zbavit strachu z lidí, ale nebudu nad tím každý den jednu minutu přemýšlet. Spíše si to vyložím tak, že budu postupně překonávat menší strachy a až potom ty větší.

O tomhle by se dalo kecat dlouho a možná sem později ještě napíšu, jak se vypořádávám s různými situacemi, protože už jsem naštěstí v procesu eliminace tohoto strachu. Ale bude to trvat dlouho. Musím ještě vyrvat všechny ty kořínky, kterým se tam u mě od základky tak dařilo. Pracuji s vlastními myšlenkami, čtu knihy a zajímavé články, ocením rady. Nejsem psycholog ani psychologii nestuduji, ale každý by měl poznat sám sebe a snažit se být co nejvíce svobodný, neomezovat se, aby si ten život taky užil.

Jen tak mimochodem, jako nejlepší při komunikaci s lidmi se mi osvědčilo být milý, usmívat se a možná nemluvit příliš. Lidé totiž často dělají zrcadlo tomu druhému. Pokud na ně budete milí, oni to ocení a budou na vás milí taky. A to je super. Neplatí to na 100 %, někdo na vás bude škaredej i navzdory tomu, že budete milí. Ale nedejte se a buďte silní. Milí lidé jsou totiž o mnohem lepší než zlí. :)

Přeji vám krásný den, nebo dobrou noc v závislosti na tom, kdy to čtete.


P.S.: První článek na blogu! Jupí!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice | Web | 22. ledna 2018 v 19:34 | Reagovat

Vítám dalšího introverta - jsem jím taky :)

2 Eliss | Web | 22. ledna 2018 v 20:34 | Reagovat

Dříve jsem měla také strach z ostatních lidí a měla jsem pocit že se musím každému zavděčit - dnes už je to lepší...

3 Baryn | Web | 22. ledna 2018 v 21:11 | Reagovat

Já jsem si vždycky myslela, že mám strach z lidí, ale pak jsem si uvědomila, že je prostě jenom nemám ráda. Nemám ráda takové ty nezávazné kecy v autobuse nebo v práci, když za mnou přijde více méně neznámý člověk a začne vtipkovat o bůh ví čem. Mám pocit, že takový odpor se překonává hůř než strach. Tedy, přála bych ti, abys ty svůj strach překonávala mnohem lépe a hladčeji než já toto. :D

4 Sacharin | E-mail | Web | 22. ledna 2018 v 21:54 | Reagovat

Vítám tě, článek zařazuji do výběru na téma týdne. :-)

5 doppleruv-defekt | Web | 23. ledna 2018 v 19:45 | Reagovat

Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že tohle je fakt jeden z nejhorších strachů, co člověk může potkat, protože je to příšerně omezující. Dlouhodobý stres, úzkost, ztráta času, když člověk přemýšlí nad každou malou hovadinou co řekl buhví jak dlouho, potenciál poškodit mentální zdraví a neposledně provázanost s depresemi. Je toho celá řada a tohle je jen zlomek útrap, které to přináší.
U mě to už ani není tolik strach, spíše mám prostě problémy navazovat normální konverzace, nějak se socializovat a vymyslet co říct. Připadám si jako když si házím klacky sám sobě pod nohy a být nezajímavý člověk moc nepřispívá. :D
No, aspoň jsem rád, že v tom nejedu sám. :D Rád si od tebe přečtu další články.

6 jeife | E-mail | Web | 25. ledna 2018 v 16:58 | Reagovat

Introvert zraví introverta :) já jsem jeden z těch lidí, který šli na změnu po hlavě a myslím, že můj příběh by ti mohl být přínosný :)
Před víc jak rokem jsme si s přítelem povídali a on mi najednou říká .. "ty nemáš ráda lidi, viď?". Ve mě se roztočil ohromnej maják a můj vnitřní hlas mi povídá "to je ale normální, mít ráda lidi, to musíš!" ... nakonec jsem ale přiznala, že je ráda nemám.
To příteli ale k radosti nestačilo. Po chvíli povídá "ty ale nemáš ráda ani sama sebe, viď?". A to bylo první uvědomnění. První chvíle, kdy jsem si řekla, že je čas s tím něco udělat.
Přítel mi taky řekl, že se má rád ... v tý chvíli jsem si pomyslela něco o sektě. No a pak mi odešel ze života a já byla tak na dně, že jsem se rozhodla jít a všechno změnit :)
pokračování tady - http://jeife.blog.cz/1612/zmenil-me

Jinak určitě napiš víc na tohle téma, moc ráda si to přečtu. To že jsem se vydala na cestu neznamená, že jsem u cíle :)

7 Sofie | E-mail | Web | 26. února 2018 v 9:57 | Reagovat

Dřív nebo později dojdeš k tomu, že co si myslí lidé je ti vlastně uplně ukradené, protože nejsi tak povrchní, aby tě to vůbec zajímalo :) Žij si svůj život, najdi si přátele, kteří ti rozumí. A na ty hloupé zlé lidi, co pořád někoho odsuzují se prostě vyprdni :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.