Leden 2018

Strach z lidí? Au.

22. ledna 2018 v 19:18 Téma týdne
Každý se něčeho bojíme a v podstatě je úplně jedno čeho. Něčeho se bát je totiž normální a patří to k lidským vlastnostem. Tělo nám za pomocí strachu totiž říká, že to pro nás může být nebezpečné, že nás to dokonce může stát život. Velmi podobně to mají zvířata, všichni jsme na stejné vlně. Vyhýbáme se něčemu, o čem víme nebo si myslíme, že by nám mohlo ublížit.

A tak se někdo bojí pavouků, výšek, stísněných prostorů, agresivních živočichů nebo tmy. Někdo se bojí míň a někdo víc, je to individuální. Ale jsou to všechno přirozené strachy, jsou tady už dlouho. Hlavně respektujte toho druhého, když vám řekne, že se bojí třeba výšek. Nenuťte ho chodit na rozhledny nebo na podobná místa. A nedělejte si z něho kvůli tomu srandu, on za to nemůže.

Ale někdo se pak bojí lidí a jejich názorů, předsudků a chování. Bojí se vlastního selhání a toho, že nebudou dost dobří. Upřímně si myslím, že je tohle jeden z nejhorších strachů, který může někoho potkat. Jednat v jeho stínu zahrnuje totiž tolik omezení. Máte strach se s někým seznámit, protože vás určitě ihned odsoudí. Bojíte se někam zavolat, protože co když nebudete rozumět druhé straně a ta si o vás bude myslet, že jste úplně pitomí. Máte strach se podělit o svůj zážitek prostřednictvím Facebook statusu, protože to určitě nikoho zajímat nebude a vy budete trapní až za hrob. A je toho samozřejmě mnohem víc.

Tento druh strachu zasahuje převážně jedince introvertního typu. Já jsem introvert jak poleno a ano, bojím se toho, co si o mně lidé myslí. Mám to zakořeněné už od základní školy, nejvíce jsem si to uvědomila při přechodu na střední, a až o pár let později prozřela, že to není vůbec příjemné. Je to akorát limitující a tak mě s tímhle přestalo bavit se neustále bát. Často si samozřejmě nemůžu pomoct, ale je důležité si to uvědomovat. Uvědomovat si své strachy a pracovat s nimi. Upřímně si myslím, že překonat strach z lidí je jedno z největších vítězství v životě nejenom pro to, že je to běh na dlouhou trať. Ono vás to i osvobodí.

Osvobodit se od tohoto strachu se ale musí postupně, i když někomu pomůže se do toho vrhnout po hlavě (to u mě ale neplatí). I každý malý úspěch se slaví, a ten by měl motivovat k dalšímu posunu. Nedávno jsem narazila na úspěšnou japonskou techniku Kaizen. Tato technika říká, že se máte soustředit na něco, čeho chcete dosáhnout, po jednu minutu každý den. Je to příjemné, jednu minutu denně, to skoro nic není přece. Já se chci zbavit strachu z lidí, ale nebudu nad tím každý den jednu minutu přemýšlet. Spíše si to vyložím tak, že budu postupně překonávat menší strachy a až potom ty větší.

O tomhle by se dalo kecat dlouho a možná sem později ještě napíšu, jak se vypořádávám s různými situacemi, protože už jsem naštěstí v procesu eliminace tohoto strachu. Ale bude to trvat dlouho. Musím ještě vyrvat všechny ty kořínky, kterým se tam u mě od základky tak dařilo. Pracuji s vlastními myšlenkami, čtu knihy a zajímavé články, ocením rady. Nejsem psycholog ani psychologii nestuduji, ale každý by měl poznat sám sebe a snažit se být co nejvíce svobodný, neomezovat se, aby si ten život taky užil.

Jen tak mimochodem, jako nejlepší při komunikaci s lidmi se mi osvědčilo být milý, usmívat se a možná nemluvit příliš. Lidé totiž často dělají zrcadlo tomu druhému. Pokud na ně budete milí, oni to ocení a budou na vás milí taky. A to je super. Neplatí to na 100 %, někdo na vás bude škaredej i navzdory tomu, že budete milí. Ale nedejte se a buďte silní. Milí lidé jsou totiž o mnohem lepší než zlí. :)

Přeji vám krásný den, nebo dobrou noc v závislosti na tom, kdy to čtete.


P.S.: První článek na blogu! Jupí!